Cesty ke spokojenému porodu I.3. Strach z porodu a jak jej překonat "Porod je výzva." (Ruth-Nunzia Preisig) Když nastávající maminky listují mateřskými knihami a časopisy a nebo si - např. při čekání na gynekologickou prohlídku - všímají plakátů a reklam určených právě jim, nemohou si nevšimnout, že těhotenství je tu povětšinou znázorňováno jako stav téměř blažený: usmívající se a trochu zasněné krásné ženy obvykle rozněžněle hladí své rostoucí bříško oblečeny do slušivých šatů a obklopeny květinami či přitažlivě upravenou zdravou stravou. Zkrátka idylka. Ne že by těhotenství nemohlo takhle vypadat. Zádrhel tkví však v tom, že velmi často vypadá i jinak. Ženy, které již byly těhotné, by o tom mohly vypravovat: nevolnosti, únava, nechutenství, nepochopitelné změny nálad a tisíce obav z budoucnosti, které ruší klidné spaní. Hned na úvod je tedy nutno podotknout, že těhotenství má i svoje stinné stránky a že strach ze samotného porodu není jediná nepříjemnost, kterou je během čekání na miminko nutno překonat. V první polovině těhotenství se porod zdá být ještě daleko a nastávající maminka se trápí nejrůznějšími "provozními" otázkami: Jak zvládnu rodičovství já a jak tatínek děťátka? Jak se s příchodem dítěte změní náš partnerský vztah? Jak to bude s mým zaměstnáním? Jak s bydlením? Jak vyjdeme finančně? Zastaneme všechny povinnosti, které se na nás s příchodem dítěte valí? Teprve ve druhé polovině se stále častěji a neodbytněji objevují obavy ze samotného porodu. A není divu, protože porod opravdu není žádná legrace. Ještě na počátku našeho století kolovalo úsloví "Těhotná žena nosí smrt za pasem." Nešlo o žádné přehánění, protože zhruba každá desátá v souvislosti s porodem či šestinedělím skutečně umírala. V dnešní době již naštěstí nic podobného neplatí. Z hlediska fyzické bezpečnosti pro matku i dítě se české porodnictví řadí k těm nejvyspělejším na světě a co se strachu z porodu týká, existují účinné způsoby, jak nad ním zvítězit. Uprchnout nelze Strach z porodu má jedno veliké opodstatnění: na rozdíl od mnoha jiných situací, z nichž můžeme při vážnějších obavách nějak vycouvat, v případě porodu není kam utéci. Existuje jediné řešení a jediný směr: miminko musí ven z těla matky. Za normálních okolností leží veškerá tíha porodních bolestí a vyčerpání pouze na ní, ona sama musí porod svého dítěte "odpracovat". Nepřijdou-li na řadu invazivní medicínské zásahy, uprchnout není kam. To, jakým způsobem se ženy se strachem z porodu poperou, hodně záleží na jejich osobnosti a povaze. Dle postřehu porodníků a psychologů se v tomto ohledu dělí do tří skupin. První skupina těhotných se jednoduše pokouší strach obejít. Tyto ženy se v průběhu těhotenství chlácholí argumenty, že porod je přece běžná věc a že to určitě nějak přežijí. Plánovitě se vyhýbají přílivu informací. Faktem je, že rodičky tohoto typu bývají posléze skutečným průběhem porodu zaskočené. Druhá skupina žen volí přesně opačnou taktiku. Chtějí dopředu vědět o všem, co je při porodu může potkat. Shánějí si informace všude, kde je to možné, a způsob svého porodu vnímají jako otázku své volby. A konečně třetí skupina žen se se strachem z porodu vyrovnává tím, že se raději rovnou svěří do péče vyspělé medicíny, která mnohé otázky, o nichž tu je řeč, řeší bez přímého rozhodování rodičky - prostě tak, že zodpovědnost za porod, a tedy i jeho aktivní vedení, převezmou na svá bedra lékaři a jejich technika. Nutno říci, že jako nejefektivnější i nejprozíravější z uvedených způsobů snahy o zvládání strachu z porodu se jeví ten druhý, mimo jiné i proto, že porod je v dnešní době pro valnou většinu dosud nerodivších žen velkou neznámou. Zatímco dříve bylo normální rodit doma, takže mladé dívky sbíraly cenné zkušenosti při porodech svých příbuzných či kamarádek, dnes již porod (podobně jako smrt) není součástí běžného života. Zmizel za zdi zdravotnických zařízení a zprávy o něm, které pronikají na veřejnost, se nezřídka podobají přehnaně optimistickým nebo naopak hrůzostrašným historkám a mýtům typu: zaplatila si císařský řez. Není tedy nad to se na porod pořádně připravit. Celkové předporodní přípravě byla věnována kap. I.2. Zbývá doplnit některé konkrétní tipy a rady pro boj se strachem z porodu. Začněme informací, že jiný strach prožívá žena krátce před porodem (zhruba od 30. týdne), a jiný ve chvílích, kdy se její porod již rozbíhá. Obavy v období před porodem Citujeme z autentických výpovědí těhotných žen: ...bojím se neznámého... ...nevím, jak budu snášet bolest a jak se budu při porodu chovat, co když ztratím sebeovládání a přede všemi se ztrapním?... ...mám strach, že porod třeba nepoběží, jak má, a že budou muset zasahovat doktoři... ...bojím se o dítě, co když bude mít omotanou pupeční šňůru nebo jiné komplikace?... ...bojím se, že budu rodit v noci, že nebudu dost vyspalá a že mi příliš brzy dojdou síly... ...obávám se poporodních poranění, nástřih hráze prý bolí a komplikuje manželský život... ...mám strach, abych neztratila hlavu, nebyla hysterická a dokázala s porodníky spolupracovat... ...největší strach mám z bolesti, nejradši bych všechno prospala... Uvedené výpovědi naznačují, že těhotné ženy potřebují pomoc zejména při překonávání strachu z neznámého, strachu z bolesti a strachu z komplikací (obavy o dítě i o vlastní zdraví). Zároveň platí, že všechny tyto "strachy" existují v těsném propojení. Odstranění nebo zmírnění jednoho automaticky odbourává i ty ostatní. Hlavní a nejdůležitější zásada zní: usilujte o pozitivní přístup k věci. Spíše než na obtíže při porodu myslete na radost, která vás čeká, až poprvé sevřete v náručí své dítě. Jinak neleňte, opatřujte si informace, přemýšlejte a hledejte vlastní volbu. K ničemu se však neupínejte, porod se může vyvinout zcela jinak, než očekáváte, a schopnost přizpůsobit se vám v obtížné situaci hodně pomůže. Velkou pomoc při hledání "vaší cesty k porodu" vám poskytne i četba vhodné literatury, inspirativní rozmlouvání se ženami, které porod vnímají jako pozitivní zážitek, ale především absolvování kvalitního prenatálního kurzu (viz I.2.). Ten by vám měl mimo jiné pomoci v tom, že se tu mezi stejně se trápícími vypovídáte ze svých obav a společně zapátráte po jejich příčinách. I zde platí, že již samo správné pojmenování problému často přináší i jeho řešení. Strach z neznámého pak bude mizet s tím, jak se neznámé bude měnit v známé. Strach z bolesti bude menší, budete-li znát způsoby jejího tlumení, ať už ty přirozené, nebo ty lékařské (více o nich kap. I.4.). Dobrý pocit vám zajisté dodá i jistota, že doma je vše správně připraveno na příchod miminka a že jste udělaly všechno proto, aby porod proběhl za podmínek, které vám budou vyhovovat (uvážená volba porodnice, partner u porodu apod.). Tašku do porodnice si zabalte s patřičným předstihem, ale jinak poslední dny před porodem nepřestávejte být aktivní. Pokud vám to nálada a síly jen trochu dovolí, choďte na procházky, vyjděte si s manželem do kina či na večeři. Věříte-li v sílu a moudrost přírody, dbejte rad zkušených porodních babiček a vydatně popíjejte čaj z maliníkového listí a odvar ze lněného semínka a masírujte si hráz vhodným olejíčkem, abyste předešly jejímu nástřihu. Nevyčerpávejte se konkrétními představami o průběhu vašeho porodu! Neodbytné myšlenky zahánějte smysluplnou činností, cvičením nebo autogenním tréninkem. Věříte-li v Boha, prožijete zajisté nádherné období vroucích modliteb. A pokud vás porod pronásleduje ve snech, nepovažujte to za předzvěst budoucnosti, nýbrž jen za obranný mechanismus vašeho mozku, který i tímto způsobem účinně odbourává váš neklid a strach. Obavy během porodu Zejména na počátku porodu pociťuje rodící žena nemalé psychické napětí. Dlouho očekávaný okamžik totiž konečně nastává a ke všem dosavadním strachům a obavám se přidávají ještě ty úplně poslední: Zvládnu to? Bude to trvat dlouho? Byla moje příprava na porod dostatečná? Dělejte všechno pro to, abyste zůstaly v klidu. Soustřeďte se na sebe a na děťátko. Vnímejte signály, které vám posílá vaše tělo, a reagujte na ně. Bude-li se vám chtít spát, usněte - třeba jen na pět minut. Máte-li hlad, jezte. Choďte na záchod, do teplé sprchy, stočte se do klubíčka. V počáteční fázi bolesti ještě nebývají příliš intenzívní, zkoušejte proto všechny možné (nacvičené i spontánní) způsoby jejich přirozeného tlumení a zjišťujte, co vám nejlépe vyhovuje. Až přijedete do porodnice a budete-li mít to štěstí, že se alespoň trochu ocitnete v podmínkách, které jste si představovaly (váš partner je vám nablízku, porodnický personál vlídný, prostředí nerušivé - více o tom v kap. II.2.), znovu se pohroužete do sebe a s narůstajícími bolestmi se nechte unášet "na jinou planetu". O totéž usilujte, i když podmínky ideální nebudou - v takové situaci asi nejvíce oceníte přítomnost duly nebo svého partnera. Snažte se, aby nikdo zbytečně nerušil ten zázračný proces, který se s vámi právě začíná dít, a věřte, že vaše tělo ví, co má dělat. Celé vaše vnímání se postupně změní a největší zážitek vašeho života bude stále blíž... Ženy, které již rodily, vypovídají o porodních bolestech následující: ...bolesti nepřicházejí tak náhle, jak to ukazují trapné komedie. Stupňují se pozvolna a jsou mezi nimi přestávky. Ty je zapotřebí využít k uvědomělému odpočinku, a ne je "promrhat" strachem z další kontrakce... ...nejdřív jsem byla strachem celá nehybná. Nemohla jsem se uvolnit a připadala jsem si nemožně, ale pak jsem se na všechno a na všechny vykašlala, odhodila jsem zábrany a zkoušela všechno možné, abych bolesti zvládla. Měla jsem přitom chvílemi pocit, že mé "normální já" pozoruje mé "rodící já" odněkud z horního rohu místnosti a kupodivu mě tohle rozdvojené myšlení velmi posilovalo... ... je to, jako když tlačíte do velké těžké brány, která se prožitou, t.j. prodýchanou, prochozenou, promasírovanou, prosténanou a třeba i protančenou či prozpívanou bolestí vždycky o kousek pootevře... ...není to ani tak bolest, jako spíš nepředstavitelně těžká, ba přímo zvířecí dřina. Když skončí, jste na sebe strašlivě pyšné!... ...mezi kontrakcemi jsem si povídala s miminkem: Vydrž, broučku, už brzy to bude za námi. Můj muž mě přitom hladil rukama i očima a já měla pocit úžasné harmonie... ...pomáhala mi myšlenka, že když bude nejhůř, porodníci mě v tom nenechají. Nakonec to ale šlo naštěstí skoro bez nich, a to jsem byla ráda, protože oni pracují sice spolehlivě, zato však ne zrovna nejšetrněji... ...když porod vrcholí, máte pocit, že jste blízko smrti. Myšlenka na ni vás ale ani neděsí, ani nevzrušuje. Jen cítíte, že utrpení, které prožíváte, přesahuje všechny vaše možnosti, a zároveň vnímáte něco jako rozkoš, protože si připadáte jako spolutvůrkyně něčeho ohromného a dokonalého, před čím se skláníte s odevzdaností a pokorou... Strach je velikým nepřítelem přirozeného porodu a zkušenosti ukazují, že negativně ovlivňuje spontánní porodní činnost. Rodičky, které jsou v klidu a ve vlídném prostředí, rodí nesrovnatelně lépe než rodičky sevřené hrůzou a nepohodou. Ač se o tom u nás zatím běžně nemluví, porod není jen tělesná záležitost. Dokážeme-li to vnímat, prožíváme při něm i obrovský duševní zážitek a získáváme zkušenost, která nás přivádí až na samu existenciální hranici našeho bytí. Pro všechny zúčastněné je to veliká příležitost a životní výzva, která se nevrací, když ji zbytečně promarníme. |
Vývoj člověka od narození Na cestě ke spokojenému porodu Deprese a trauma Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment |
Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt | |