Sedmero rad, jak to lépe zvládnout, pokud je vás víc:

1. Osvojte si manažerské dovednosti. Pokud jimi neoplýváte od přírody, pročtěte si nějakou příručku - možná budete překvapeni, kolik má rodina společného s malou firmou.

2. Hledejte zlepšováky. Bývá ráno příliš husto před zrcadlem v koupelně? Upozorněte dceru na to, že vlasy si může vyfenovat i u sebe v pokoji…

3. Učte se rozlišovat důležité od zbytečného. Většinou jde jen o výmluvu, když někdo tvrdí, že nemůže mít více dětí z finančních důvodů. Děti nepotřebují nový nábytek v pokoji ani značkové oblečení. Pokud je odpovídajícím způsobem vedete od malička, mívají vedle svých "movitých" spolužáků dokonce subjektivní pocit většího bohatství.

4. Netrvejte na bezchybně uklizeném domově. Kde žije víc lidé pohromadě, tam je to také znát. Zásadní jsou základní pravidla, která zabraňují chaosu. Kromě toho platí, čím méně věcí máte, tím lépe je udržíte v pořádku.

5. Veďte děti k práci v domácnosti s jedinou výjimkou. Nedělejte z těch starších permanentní chůvy. Pokud je o hlídání občas požádáte, otevřeně s nimi později proberte jejich pocity - byly s malými sourozenci dobrovolně a rádi, nebo naopak? Pokud tyto jejich služby potřebujete častěji než je zdrávo, zvažte, zda by nebylo fér nabídnout jim odpovídající odměnu.

6. Občas nejděte čas, který strávíte s jednotlivými dětmi o samotě. A také je učte, že každý občas potřebuje být sám, aby sám sobě lépe porozuměl.

7. Nezapomínejte na svůj partnerský vztah. Občas si dopřávejte chvíle jen ve dvou, protože rodičovství prospívá, když vyrůstá z harmonického partnerství.

Zkušenosti těch, kteří ve velké rodině žijí:

Původně jsem si nepředstavovala, že budu mít tolik dětí, teď mě to ale povětšinou baví. Bude to znít jako klišé, ale víc dětí znamená o něco víc starostí a o mnoho víc radosti a legrace.

Je zajímavé sledovat nejrůznější interakce mezi dětmi, i to, že je každé úplně jiné. Za výhodu považuji pestrost - děti bezesporu těží z možnosti učit se řešit náročnější situace. Nevýhodou pro ně je, že náročné situace nastávají poměrně často.

K nevýhodám také patří, že když máme jako rodiče osobním časem podělit tolik dětí, zbývá ho samozřejmě méně nám, je to určitě únavnější. Také peněz se utrácí o něco víc.

Jedno je ale ve velké rodině naopak jednodušší - spoustu věcí se děti naučí samy, když se ty menší spontánně připojují k těm větším.

Petra Sovová, zakladatelka Hnutí za aktivní mateřství a matka 6 dětí

Když jsme se s manželkou brali, přáli jsme si mít hodně dětí. Nevím přesně, zda 4 děti jsou hodně, nebo ne - nyní to spíš hodnotím "jak v které situaci". Každopádně jsme si vědomi toho, že v dnešní české společnosti mít jedno dítě je "pro radost", dvě děti jsou "tak akorát", tři jsou "moc" a mít čtyři je v lepším případě považováno za "podivínství".

Velká rodina člověku dává větší prostor k tomu, aby se učil dobře vycházet s druhými a naučil se je milovat a přijímat takové, jací jsou. Dává mu více prostoru nabídnout či přijmout pozornost i pomoc. Velká rodina učí zodpovědnosti, nejen za sebe, ale i za ty menší a slabší, a přináší také větší pocit bezpečí - vždycky je nablízku někdo, kdo se mnou počítá, kdo je ochoten se mnou nést těžké věci, kdo mě pohladí, když se cítím sám. Velká rodina má bohatší a pestřejší paletu společných zážitků a vzpomínek. A možná také i širší srdce k přijetí těch, kdo sami žádnou rodinu nemají.

Zároveň ale platí, že všechny běžné starosti a problémy rodiny se násobí počtem jejích členů. S každým dalším dítětem se rodiče rozhodují, že půjdou s životní úrovní zase o kus níž, než je běžný standard. Není snadné zaplatit všechny kroužky a náklady na školu. Není jednoduché v jednom okamžiku být se čtyřmi dětmi na čtyřech různých místech (i taková situace občas nastane). Je vyčerpávající, když máte doma dvě, tři nebo i čtyři nemocné děti najednou. A už vůbec není jednoduché se vypořádat s tím, že žijeme ve společnosti a kultuře "žijící pro zábavu", která zcela vícečetné rodiny vědomě diskriminuje: rodinné vstupné obvykle nepočítá s více než dvěma dětmi, slevy na dopravu taktéž, pořídit velké auto pro velkou rodinu je pro domácnost žijící z jednoho průměrného platu nemožné. Moderní výstřelky, nejnovější mobily či dovolené u moře a lyžování v Alpách raději rovnou vynechávám a o pohrdavých či podezřívavých pohledech některých úředníků se zmiňovat také nechci… I taková je realita velké rodiny.

Ale neměnil bych. Jsem šťastný, že mám tolik dětí a skvělou manželku, která se jim po celý den věnuje. Jsem vděčný za všechny příbuzné a přátele, kteří nám projevují úctu a všemožně nám pomáhají. Děkuji za slova povzbuzení, zejména od starších lidí, kteří nám vyjadřují svůj obdiv nad tím, že máme tolik dětí a jak je to dnes vzácné. A navíc věřím, že Pán Bůh má děti a velké rodiny rád, a tudíž se o nás vždycky postará. Ostatně - dělá to po celou dobu…

Petr Plaňanský, technický redaktor, publicista a otec 4 dětí

Kolik chceme a máme dětí?

Dvě děti jsou v ČR nejvítanější variantou. Rodinu se třemi dětmi považuje za ideál přibližně 15 % mladých lidí a asi 10 % mladých by chtělo mít pouze jedno dítě.

S vyšším počtem dětí počítají spíše muži než ženy, na které přirozeně těhotenství a mateřství klade podstatně vyšší nároky. Ženy s vyšším vzděláním rozhodují spíše pro menší počet dětí. Méně dětí volí také ti, kdo upřednostňují nesezdané soužití nebo se stálým partnerem ve svém životě vůbec nepočítají.

Při srovnávání ideálu a konkrétních plánů se u mladých lidí ukazuje, že ve svém případě by spíše volili menší počet dětí, než sami považují za ideální, ženy mají o konkrétním plánovaném počtu dětí určitější představu než muži.

Podle evropských průzkumů z roku 2000 je Česká republika s počtem 8,7 dítěte na tisíc obyvatel a 1,13 dítěte na jednu ženu zemí s nejnižší porodností a s nejnižším počtem dětí na jednu ženu v zemích střední a západní Evropy.

Zdroj: Psychologie dnes