odkaz na home

Učme děti chodit ven
- v každém věku a za každého počasí

Učíme děti chodit ven

Pobyt v přírodě je pro děti základní životní potřebou. Psychologové a pediatři varují: Nedostatečná možnost kontaktu s venkovním prostředím ohrožuje zdravý dětský vývoj v mnoha ohledech. Podílí se na nedostatečné imunitě, snížené pohyblivosti, přibývající obezitě, ale stejně tak i na ubývající schopnosti improvizace a manuální zručnosti. Potlačuje též plné rozvinutí sociálních schopností a přispívá k problémovému chování včetně typických abnormalit, jakými jsou hyperaktivita, impulzivita nebo problémy se soustředěním.

K zimnímu období patří hojnost času tráveného v domácím prostředí. Za okny bývá chladno a nevlídno, doma naopak teplo a útulno. Přesto i v tomto ročním období platí, že pobyt na čerstvém povětří je blahodárný, ba životně důležitý - pro dospělé, a ještě více pro děti. Ty bohužel chodí ven čím dál méně.

Nechat dítě doma je totiž pohodlnější i bezpečnější, zejména pokud rodina nežije v domku se zahradou, nýbrž na sídlišti nebo v činžáku. Rodiče nemají vždycky čas dítě ven doprovodit a nechat je samotné se z pochopitelných důvodů obávají. Není divu - česká veřejná prostranství nejsou až na výjimky pro dětskou hru nijak zvlášť připravena. Rodiče se nebojí jen úrazů, svou roli hraje i smog, rušná doprava a v neposlední řadě nebezpečí číhající ze strany drogových dealerů a pedofilů. Čím dál více dětí je tak odkázáno na zábavu v uzavřené místnosti, jíž dnes nezřídka již od útlého věku dominuje televize a počítač. To ale může mít pro dětskou duší katastrofální následky.

"Dítě pro svůj zdravý vývoj nezbytně potřebuje, aby bylo obklopeno podněty působícími na všechny jeho smysly. Když sedí doma a sleduje ´realitu´ jen na televizní obrazovce nebo na monitoru počítače, působí na něj pouze vizuální a akustické podněty, které navíc přijímá pasivní formou. Chybí potřebná interakce a navíc tyto umělé vizuální a akustické informace, přestože mohou být bohaté, neodpovídají tomu, jak svět ve skutečnosti vypadá a jak se akusticky projevuje. Dítě má k dispozici jen umělecký a technický obraz, který se nutně vyznačuje zjednodušením a stylizací. Dítě si tak o světě vytváří neúplný a zkreslený obraz a dochází k omezování jeho představivosti, kreativity, emocionality i sociálního chování," vysvětluje psycholog Marek Franěk z katedry ekonomie a menagemetu Univerzity Hradec Králové.

"Kdyby se nám jako společnosti podařilo ozdravit vztah dětí k přírodě a naučit je, jak venkovního prostředí využít pro životní inspiraci i relaxaci, zásadně bychom přispěli k ozdravení světa, ve kterém žijeme," zasazuje problém do širších souvislostí americký publicista Richard Louv, autor publikace Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese). Jeho kniha nedávno rozpoutala v západních zemích živou debatu na téma ztráty vztahu nejmladší generace k přírodě a možných následků tohoto faktu pro budoucnost.

Louv přitom zdůrazňuje především potřebnost přímého kontaktu dětí s přírodou během spontánního a dospělými neorganizovaného pobytu v ní. "Nejde o to, aby děti pobyt venku vnímaly jen jako jeden z bodů v nabídce možné zábavy, nýbrž aby kontakt s přírodou braly jako základní životní potřebu srovnatelnou s potřebou jídla či spánku," vysvětluje Louv a připomíná, že současný uspěchaný a téměř výhradně na výkon orientovaný životní styl je v přímém rozporu s lidskou přirozeností, která pro normální fungování potřebuje také dostatek prostoru pro sebereflexi a relaxaci. "Pokud se naši potomci nesžijí se svým nitrem už v dětském věku a nenajdou přístup k vnitřním zdrojům, které jim pomohou překonávat běžné obtíže a krize, vzniká vysoká pravděpodobnost pro jejich zásadní problémy v dospělém věku. Smutné statistiky např. pro depresi, mentální anorexii, workoholismus či nárůst sebevražd svědčí o tom, lidé ztrácejí cestu k takovým obnovujícím zdrojům. Jedním z nejdůležitějších, a přitom nejdostupnějších, zůstává příroda," připomíná Louv.

Učíme děti chodit ven

Co příroda dětem nabízí?

Především otevřený prostor pro neomezený pohyb. Dále prostor umělé neorganizovaný, v němž lze naplno rozvinout svou fantazii, uplatnit všechny smysly, oddávat se spontánním hrám a - zůstat aktivní. A v neposlední řadě také možnost pěstovat dětská tajemství, tolik důležitá pro utváření autonomie osobnosti.

"Hra ve venkovním prostředí umožňuje dětem postupnou integraci s celým světem živé i neživé přírody, ale přináší i další zisky. Jako příklad uveďme výsledky týmu švédských vědců, který sledoval děti ze speciálních mateřských školek fungujících na principu ´venku za každého počasí´. Děti tam trávily maximum času na zahradě nebo na hřišti školky. Po několika letech se ukázalo, že tyto děti byly méně nemocné než jejich vrstevníci a jejich pohybové dovednosti byly lepší. Oproti dětem z běžných mateřských školek byly jejich hry kreativnější i daleko různorodější - byly tedy přínosnější pro jejich osobní vývoj, protože více rozvíjely představivost, emocionální cítění a sociální dovednosti. A nakonec zisk z pobytu venku se projevil i v duševní sféře - děti disponovaly větší mentální výkonností a byly schopné se více koncentrovat než jejich vrstevníci, kteří venku tolik času netrávili," popisuje Marek Franěk.

Není těžké dohlédnout rozdílnosti myšlenkových pochodů dítěte, které si celé odpoledne např. sbíralo v zahradě ulity šnečků nebo stavělo zahrádky z kamenů, a dítěte, které stejnou dobu strávilo před televizní nebo počítačovou obrazovkou. A co je horší - druhá skupina z uvedených dětí s velkou pravděpodobností brzy ztratí o venkovní aktivity zájem a nejpozději na prahu školního věku zaujmou dnes již u mnoha (zejména panelákových) dětí obvyklý postoj: "Nebaví mě chodit ven, je tam nuda. Zábavu mám tam, kde si mohu zapnout počítač nebo bednu."

V ideálním případě probíhá seznamování dítěte s přírodou spontánně pobytem na zahradě u domu nebo chalupy, kde rodina žije, nebo v jiném přírodním prostředí (pole, les, hory). Dítě venku pravidelně pobývá od malička a rodiče mu dovolují, aby si vše, nejprve pod jejich dozorem, prohlédlo, ohmatalo i - je-li to bezpečné - ochutnalo. Důležitým mostem k přírodě je i přítomnost domácích zvířat.

S narůstajícím věkem by mělo přibývat samostatnosti, a tedy pobývání dítěte ve venkovním prostředí o samotě nebo s vrstevníky. Na menší děti dávají rodiče zpovzdálí pochopitelně i nadále pozor, ale nemají - pokud možno - příliš zasahovat do spontánních dětských her. Je až překvapivé, jak a s čím si v přírodě dokáží hrát děti, zvyklé na sebezabavení! Ukazuje se, že potřebují jen minimum umělých hraček a často vystačí jen s přírodninami a vlastní fantazií.

Něco jiného je, když děti na zahradě nebo v hospodářství pomáhají. V takovém případě je naopak žádoucí, aby dospělí dítěti vše vysvětlili a též mu svěřili jeho věku přiměřené úkoly.

"Žijeme ve světě, kdy děti díky možnosti sledování kvalitních televizních dokumentů pojmenují živočichy z australské pouště snáze než ptáky, denně přilétající do krmítka za jejich oknem," všímá si publicista Richard Louv a vyzývá rodiče, aby význam přírody pro život svůj i dětí nepodceňovali: "Dopřejte dětem, aby byly často venku, a choďte ven také společně, a to za každého počasí. Pojmenovávejte rostliny a živočichy, kteří žijí v okolí vašeho domu a dohledávete informace o tom, co k svému životu potřebují. Všímejte si proměny přírody v koloběhu ročních období a nechte ji na sebe působit. Už jsem byl mnohokrát svědkem toho, jak obnovení pouta s přírodou uzdravilo i vztahy mezi lidmi, resp. vztah člověka k sobě samému."

Louvovi dávají za pravdu i četné výzkumy týkající se vztahu prostředí a kriminality, které prokázaly, že v prostředí plném zeleně existuje méně fyzického násilí a více vnitřní harmonie. Dotazníkové šetření pocitu bezpečí rovněž ukázalo, že lidé žijící v domech obklopených stromy mají větší pocit bezpečí i smyslu pro prostředí, ve kterém žijí.

"Často dnes slýcháme, že moderní člověk se přírodě odcizil, a je to pravda, zároveň jde ale o tvrzení plné protimluvů. Člověk sám je přece součástí přírody a dokud dýchá a přijímá potravu, zůstává na prostředí, v němž žije, existenčně závislý. Kvalitu prostředí i ekologického myšlení určuje náš postoj k nim a ten se rodí v domácím prostředí. Je úkolem rodičů, aby vztah k přírodě dokázali od raného věku svým dětem zprostředkovat a aby jim dávali dobrý příklad. Pokud se o to pokusí, nezřídka vyřeší i celou řadu svých vlastních problémů," tvrdí Richard Louv.

Učíme děti chodit ven

Konkrétní tipy pro zimní období:


  • Vůbec nejobtížnější bývá přimět se vyjít do plískanice nebo velkého mrazu. Nezbývá než ukázat dětem, jak se to dělá!
  • Pokud je sníh, o zábavu není nouze, horší je vymyslet aktivitu, když je vlhko a blátivo. Doneste něco dobrého do krmítka v nejbližším lese, zkontrolujte, zda se už tvoří led na rybníce, zajděte na nejbližší statek či do konírny a povídejte si cestou s dětmi o tom, jak zimu přežívají různá zvířata.
  • Rodiče nejmenších dětí často řeší otázku, zda do zimy a mrazu smějí i miminka. Pokud teplota nepoklesne příliš hluboko, snažíme se, aby se i ona aspoň na chvíli denně nadechla čerstvého vzduchu. Při silnějším mrazu (pod 10 stupňů Celsia) s nejmenšími miminky ale ven pokud možno nechodíme. Je-li to nutné, pak platí, že lepší než kočárek je šátek, ve kterém dítě přirozeně hřejeme svým tělem. Miminko navíc chráníme i vlastní teplou bundou.
  • Děti oblékáme cibulovou metodou, včetně dvou čepic (dospodu měkká flízová, navrch vlněná).
  • Chráníme dětskou pokožku na obličeji - tváře mažeme zásadně "zimními" krémy bez vody, které nanášíme aspoň půl hodiny před odchodem ven, aby se stihly řádně vstřebat.
  • Větším batolatům nebráníme v pohybu a smíříme se s tím, že se nám při procházce nejspíš zamažou. Počítáme s tím předem a vybíráme starší oblečení. Ve speciálních obchodech lze zakoupit pláštěnkové/gumové kalhoty, které se přetahují přes kombinézu nebo oteplováky a snadno se udržují.
  • Po návratu domů dopřejeme dětem horkou lázeň nohou a teplý čaj. A můžeme si při tom povídat třeba o tom, jak se žije severským Inuitům, známým u nás pod jménem Eskymáci. S nimi se jejich přirozené prostředí zrovna nemazlí, v zimě žijí prakticky pořád v mrazu a z ledu mívají vybudovaná i svá obydlí. A přesto patří k nejzdravějším a nejspokojenějším národům na světě!

Použitá a doporučená literatura:
www.volny.cz/mfranek
www.thefuturesedge.com
www.vztahkprirode.cz
www.detiamesto.cz

Vyšlo v časopise Miminko 1/2008

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Beratung

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

Užitečné odkazy

Kontakt

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2016 Eva Labusová / Design: Jitka Drábková / Správa webu: Tomáš Weishaupt