PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Nejmenší děti a obrazovka

Máte doma miminko nebo batole? Dobře zvažte, než ho poprvé posadíte před televizní obrazovku.

Není pochyb o tom, že obrazovková média malé děti přitahují. Od nejútlejšího věku strhují jejich pozornost. Přestože podle výrazu (upřený pohled, pootevřená ústa, dojem plné zaujatosti) můžeme mít pocit, že se dítě na program soustředí, ve skutečnosti jde pouze o "mediální hypnózu". K tomuto závěru dospěla už v roce 1999 Americká Akademie Pediatrů (AAP), která ve své studii "AAP Discourages Television for Very Young Children" (APP nedoporučuje televizi pro velmi malé děti) varovala rodičovskou veřejnost před tím, aby miminka a batolata trávila u televize svůj čas. V následujících letech byly provedeny i další výzkumy a ve většině případů se shodly na tom, že mozek nejmenších dětí si s obsahem televizní zábavy prostě neví rady.

Diskuse znovu naplno ožila, když byl v USA před dvěma lety do provozu uveden nový první celodenní televizní program pro děti od 6 měsíců nazvaný BabyFirstTV. Za 10 dolarů měsíčně si ho lze předplatit přes satelit. Program údajně odpovídá věku a potřebám cílové skupiny, takže rodiče nemusí mít obavy, že by se ve vysílání mohlo objevit něco nevhodného. V souvislosti s tímto počinem se ale odpůrci televizní zábavy pro miminka a batolata razantně ozvali. APP vydala zvláštní prohlášení nazvané "TV Channel for Babies? Pediatricians Say Turn it Off!" (Televizní kanál pro nejmenší děti? Pediatři doporučují vypnout!). Svůj odpor dala najevo také celá řada dětských psychiatrů a dalších spřízněných profesí. "Jsme šokováni a znechuceni," vyjádřil se např. kalifornský dětský psycholog Allen Kanner, který se ve své praxi mimo jiné soustřeďuje na poruchy dětského chování vyplývající se závislosti na konzumním způsobu života. "Jsme svědky toho, že se děti stávají obětí bezohledné komerce. Případ s televizním kanálem pro miminka a batolata je o to smutnější, že cílová skupina je naprosto bezbranná, vydaná napospas rozhodnutí svých rodičů." Dr. Allen Kanner patří k zakladatelům obranné iniciativy nazvané "Campaign for a Commercial-Free Childhood" (Kampaň za nekomerční dětství), která se snaží upozorňovat i na další rizika spojená s nadměrným materialismem.

Mnoho si rodičů s možnými škodlivými účinky obrazovky na své malé děti přesto vrásky nedělá. Věří slibům televizních tvůrců, že speciální programy jsou natolik kvalitní a bezpečné, že není třeba mít kvůli vysedávání dětí před televizí špatné svědomí. Podle průzkumu Kaiser Family Foundation vyšlo např. najevo, že 61% amerických dětí mladších jednoho roku sedí u televize denně, a to většinou déle než hodinu. Více než polovina rodičů totiž věří, že televize přináší dětem poznání a je i dobrým prostředkem k uklidňování. Navíc vyčerpaným matkám umožňuje aspoň chvíli klidu a relaxace. Také v dalších západní zemích tráví malé děti před obrazovkou čím dál více času, a to i bez možnosti sledovat vybrané a věku přizpůsobené programy.

Teletubbies

Tento britský seriál, jehož hlavními hrdiny je nemotorná čtveřice baculatých postaviček s anténkou na hlavě a televizním přijímačem v bříšku, bývá považován za pionýra televizní zábavy zaměřené na nejnižší věkovou skupinu. Do českého prostředí jej přenesla Televize Nova a svého času byl i u nás dosti populární (byť si jej naštěstí víc než malé děti v rámci recese více oblíbili teenageři, kteří ho rádi parodovali). Již Teletubbies vyvolalo u odborné veřejnosti mnoho rozporuplných reakcí. Četní dětští psychologové a psychiatři upozorňovali na jeho potenciální škodlivost a na to, že nejmenší děti by se na televizi vůbec dívat neměly. Sami tvůrci a jim naklonění odborníci ovšem oponovali, že Teletubbies jedinečným způsobem pomáhají nejmenším rozvíjet komunikační a jazykové schopnosti a že spoustu dětí i rodičů sledování programu sblíží a potěší. Seriál měl od počátku velkou sledovanost, letos oslavil už jedenácté narozeniny.

Proč televize nemusí být pro nejmenší děti vhodná?

Především proto, že není komunikačním partnerem a nenabízí potřebnou interakci ani prožitky postavené na reálných zážitcích. V prvních třech letech života děti procházejí důležitou etapou utváření fyzických, sociálních a emocionálních dovedností. Ty není možno získat jinak než v kontaktu s autentickým prostředím, a především s konkrétními osobami. Klíčoví jsou samozřejmě rodiče a sourozenci - každý z nich má svá specifika daná pohlavím, věkem i povahou, každý se jinak chová, jinak reaguje, má jiná přání a priority. Dítě v bezprostředním soužití s nimi získává nenahraditelné zkušenosti a poznává také samo sebe.

Někteří rodiče věří, že televize dětí učí a rozšiřuje jim obzory. To je pravda, ale platí to až o starších dětech. Těm nejmenším televize poznávání silně zkresluje, protože neumožňuje rozeznat skutečnost od fikce. Nepřenáší tolik podstatné smyslové vjemy (dotyk, chuť, pach…). Učí děj na obrazovce pasivně přijímat, zásadním způsobem potlačuje spontánní chuť dětí zkoumat své okolí. Děti do cca tří let věku nejsou navíc schopny chápat děj v sekvencích - vnímají pouze změť vizuálních podnětů, jíž v celku nerozumějí.

S tím souvisí i mimořádné ohrožení reklamou, zvláště skrytou. Děti nedokáží pochopit, že to, co se před jejich očima odehrává, může být zaměřeno na potenciální prodej výrobků. Vše, s čím v raném dětství přicházejí do styku se podvědomě stává nedílnou součástí jejich světa. Pokud si např. zvyknou na konkrétní postavičku - reklamního maskota, mohou pak v budoucnosti určité zboží vehementně vyžadovat, aniž budou vědět proč.

Televize může u malých dětí také narušit komunikační schopnosti. Zvláště batolata si potřebují hodně hrát a u toho spontánně "vést řeči". Při dlouhých monolozích nebo dialozích s hračkami a postavami z říše fantazie objevují schopnost slov formovat myšlenky, televize tuto jejich schopnost eliminuje.

Podle výše zmíněných výzkumů televize může způsobit opožďování nebo deformování emočního a společenského cítění. "Televizní dětí" zpravidla hůře mluví i čtou, jsou uzavřenější, obtížněji spolupracují při kolektivních činnostech, hůře se prosazují. A v neposlední řadě jsou také nemocnější - televizní zábava bezprostředně souvisí s nedostatkem pobytu venku a narůstající neochotou dětí pohybovat se a překonávat fyzické nepohodlí.

Nejde o to brojit proti televizi za každou cenu

I mnozí nejuvědomělejší rodiče (pokud nepatří k těm, kteří pro jistotu televizi doma vůbec nemají) si nejspíš vybaví chvíli, kdy jim televize na chvilku posloužila jako chůva, aniž to malému dítěti ublížilo…

Starším dětem pak televize při přiměřené míře sledování nabízí jak zábavu, tak i poučení. Naprosto nezbytná je ale neustálá "rodičovská cenzura" a také připravenost dospělých sledovat program spolu s dětmi a následně o něm diskutovat. Je třeba od malička děti učit, že program si pečlivě vybíráme, a pokud se vyvine jinak, než jsme čekali, nemusíme ho "dokoukat", nýbrž lze ho prostě vypnout. A především dětem nabízíme alternativu - aktivní, živou komunikaci postavenou na společně tráveném čase při práci, odpočinku i plánování.

Použité a doporučené zdroje:
http://aappolicy.aappublications.org/cgi/content/full/pediatrics;107/2/423
http://www.commercialexploitation.org/news/pediatricianssayturnitoff.htm

Vyšlo v časopise Miminko 1/ 2009

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt