PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Postižené dítě v rodině

Děti s postižením jsou "jiné". Když přijdou na svět, zásadním způsobem změní očekávání a plány svých blízkých. Jako existuje bílá a černá barva a mezi nimi mnoho variant šedé, tak lze vymezit i dva základní postoje k postiženým a mnoho odstínů těchto postojů mezi nimi: přijetí a odmítnutí. V tomto článku se pokusíme shrnout základní principy prvního uvedeného. Vycházíme ze situace, že rodina svého postiženého člena navzdory jeho hendikepu do svého středu přijme, miluje ho a má upřímnou snahu hledat a najít smysluplnou a posilující formu vzájemného soužití.

Přijmout, co nelze změnit

Na samém počátku stojí nutnost zpracování nezměrné bolesti z toho, že dítě se nebude vyvíjet stejně jako děti zdravé. Takové poznání obvykle nejprve vyvolá mimořádný smutek a úzkost. Prožitky spojené s šokem je nejprve třeba zpracovat, což u každého člena rodiny trvá různě dlouhou dobu a je třeba ji každému dopřát.

To přece není možné! Mohu za to já?

Odmítání, popření či sebeobviňování jsou další důležitou fází procesu vyrovnání se s nevítanou skutečností. "Obranné mechanismy" mají mnoho různých podob a u jednotlivých členů rodiny se opět mohou projevovat s různou intenzitou, což vytváří půdu pro napětí a vzájemná neporozumění. Je na místě vyhledat v péči krizového interventa nebo psychologa.

Život s postiženým dítětem

Zkušenosti těch, kteří popisovanou situací prošli, potvrzují, že beznaděj z nečekané situace se přece jen začne přetavovat ve schopnost začít zase "normálně žít", byť v jiných podmínkách než dřív. Péče o postižené dítě je postupně vbudována do všedních dní a soužití s ním začíná ukazovat svůj jedinečný smysl. Většina rodinných příslušníků postupně poznává a přiznává, jak příchod postiženého dítěte do rodiny a snaha přijmout ho od základů proměňují jejich život i schopnost vnímat, co je důležité a co má smysl. Pozornost se od vlastní bolesti přesouvá směrem k postiženému dítěti a hledání možností, jak udělat maximum toho, co je dostupné a dosažitelné pro jeho zdraví i soužití s ním. Před celou rodinou se čím dál víc otevírá nový svět, který vedle bolesti a trápení nabízí také intenzivní prožitky spojené s láskou založenou na oběti, lidské solidaritě a vítězstvím nad zaměřeností jen na sebe a příjemné stránky života.

Zásady péče o dítě s postižením

Níže uvedená doporučení velmi podrobně vypracoval prof. Zdeněk Matějček. Ten také vždy zdůrazňoval, že pro zdárný vývoj postiženého dítěte je nejdůležitější pomáhat mu k plnohodnotnému životu v mezích možností. Do slepé uličky naopak vede dítě permanentně litovat, přetvařovat se před ním a odstraňovat mu z cesty sebemenší překážky. Konkrétně je nutné usilovat o tyto zásady:

Přijmout pravdu

Ze zkušenosti i z výzkumných studií vyplývá, že rodinnému společenství s postiženým dítětem nejvíce prospívá realistický pohled na skutečnost. Falešné naděje jen zvyšují nejistotu a napětí …

Snažit se o dítěti a jeho postižení co nejvíce dozvědět

Čím víc víme, tím víc souvislostí nám dochází a tím víc můžeme pro dítě i pro sebe samé udělat…

Připomínat si, že dítě samo své postižení nevnímá jako utrpení

Dítě žije svým životem, a to tak, jak to odpovídá jeho dosažené úrovni vývoje. Není na místě přistupovat k němu jako k "chudáčkovi", jemuž je třeba "vynahrazovat trápení". Daleko důležitější je pomáhat mu, jak to jen jde, k autonomnímu životu…

Léčbu i výchovu činit v pravý čas a v náležité míře!

Snažíme se o to, aby každý cílevědomý krok v podněcování vývoje, ve výchově, v učení, v rehabilitaci i léčbě přišel pokud možno v pravý čas a po konzultaci s pečlivě vybranými odborníky. Netrpělivost ani předbíhání doporučení odborníků nevedou k cíli…

Připomínat si, že v nesnadné situaci rodina není sama

Setkávání a spolupráce s těmi, kteří rozumějí naší bolesti, protože jí sami prošli, přináší inspiraci i posilu…

Být obětaví, ale ne obětovat se

Dítě s postižením potřebuje oporu, porozumění a pomoc. Je s ním mnoho náročné práce navíc, která "nemá konec". Ti, kdo o postižené dítě pečují, potřebují mimořádnou zásobu vnitřních sil, a je nutné najít jejich zdroj. Důležité doporučení zní: práci s dítětem a péči o ně je od počátku třeba v rodině rozdělovat, a ne ji nechat tomu, kdo má zdánlivě nejvíc času či nejtěsnější vazbu k dítěti (např. na matce či na babičce).

Chránit sebe a svou rodinu

Kdo pečuje, musí sám být také opečováván, jinak hrozí vyhoření, které poškodí všechny zúčastněné. Soužití s postiženým dítětem představuje pro všechny členy jeho rodiny velké zatížení, které by mohlo snadno vést k rozvratu rodiny. Je na místě přijímat pomoc z vnějšku a opatřovat i pro pečující členy rodiny péči, která ošetří také jejich základní potřeby a předchází neřešitelným krizím…

Nebýt přecitlivělí

Bývá úlevné si uvědomit, že pocit napětí a ohrožení je spíše důsledkem naší zvýšené citlivosti než nevraživosti, škodolibosti či zlé vůle těch, kdo jsou okolo nás. S příbuznými a přáteli je třeba jednat otevřeně a vlastní zkušeností jim pomáhat objevit způsob, jak mohou být postiženému dítěti a jeho rodině nápomocni…

Myslet na budoucnost

Je třeba zvážit, jak dalece a jak dlouho dokážeme zajistit všechny potřeby dítěte sami, a jakou pomoc či na jak dlouho budeme potřebovat zvenčí. Případné nutné změny plánujeme s předstihem.

Postižení dítěte vnímat jako jedinečný životní úkol

Rozlučme se slovy prof. Zdeňka Matějčka: "Teprve když jsme novou situaci přijali a vyrovnali se s ní, můžeme pro dítě i pro sebe mnoho dobrého udělat. Jde i o mnoho vzácného a jedinečného, co mnohým lidem, navenek třeba kdovíjak šťastným, vůbec nemusí být dáno. Neboť obstát v tíživých životních okolnostech a v nich zajistit sobě i postiženému dítěti šťastný život, je dílo mimořádné osobní i společenské hodnoty. Je to hrdinství v nejhlubším slova smyslu!"

Použitá a doporučená literatura:
Z.Matějček: Děti s postižením potřebují naši pomoc a porozumění,
Státní zdravotní ústav Praha 2000 nebo www.rodina.cz
www.dobromysl.cz
www.postizenedeti.cz
www.dcpaprsek.org

Vyšlo v časopise Miminko 2 2010

Zpět na články

 

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Spolupráce s Českým rozhlasem

Časopis Děti a my

AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt