PhDr. Eva Labusová - rodičovství - psychologie - zdraví  
Eva Labusová - Rodina, vztahy, péče o duši.

Rodičovství nastavilo zrcadlo mému nitru

Rozhovor s nakladatelkou Marií Chřibkovou Noe

Marie Chřibková Noe (1969) je žena mnoha tváří. Původním vzděláním ekonomka, profesně nakladatelka a editorka a v poslední době také aromaterapeutka a masérka. Když jsem se s ní před dvanácti lety seznámila, vypadala jinak než dnes. Na ježka ostříhaná, s výraznými brýlemi, originálně oděná. Působila nesmírně kultivovaně a soustředěně a bylo nad vší pochybnost, že ví, co chce, i proč dělá to, co dělá. Seděly jsme tehdy spolu nad knihou německé porodní asistentky a publicistky Ingeborg Stadelmann "Zdravé těhotenství, přirozený porod", jejíž české vydání Marie právě plánovala, a já se v duchu snažila přijít na kloub tomu, jak je možné, že někdo, kdo si myslí, že dobrovolně nebude mít nikdy děti (ano, Marie byla první z žen, která mi kdy takovouto domněnku sdělila bez váhání a s naprostým klidem) s tak nevídaným zaujetím připravuje příručku aktivního raného mateřství, do té doby v českých končinách nevídanou…

Marie, jak se stalo, že se v řadě tebou vydaných knih, obvykle označovaných jako "feministické", vedle beletrie objevila také příručková literatura? Podle jakého klíče rozhoduješ o knihách, které se v tvém nakladatelství One Woman Press dočkají vydání?

Klíčem je můj zájem a přesvědčení, že dotyčná kniha je pro české čtenáře potřebná. A samozřejmě rozhoduje její kvalita. Stejně jako jsem se při založení nakladatelství rozhodla podporovat kvalitní beletrii psanou ženami a odbornou literaturu psanou z genderového a feministického hlediska, tak mi bylo jasné, že též příručková literatura orientovaná na tzv. alternativní životní přístupy je něco, co v téhle zemi potřebuje podporu. Mám odmala jistou citlivost vůči menšinám a potížím z menšinovosti povstávajícím. Tuto citlivost profesně zaměřuji na ženy a jejich různé role a životní etapy. Je mi to jaksi nejvlastnější, tomuto tématu docela rozumím a mám pocit, že zde mohu něco konkrétního udělat.

Ze zkušenosti vím, že lidé mají tebe a tvou literaturu zařazeny do škatulky "feministka" a "feministická". Jak se s takovým zjednodušením vyrovnáváš?

Ani necítím potřebu se s tím vyrovnávat. Já jsem feministka a pár knih psaných z feministického úhlu pohledu jsem opravdu vydala. Pravda, co já považuju za "feministku" či "feministické", nemusí být shodné s tím, co si o tom myslí ten, kdo mě takto označuje, a tak záleží na tom, jak si definujeme pojmy. Škatulkování v tomto případě vede k předsudkům a zjednodušením. Přesto, když se stane, že lidé mě a knihy mnou vydané chápou jinak, než jaké ve skutečnosti jsme, nijak to neřeším. Mohu s tím něco udělat nanejvýš v konkrétní diskusi, kdy své pojetí feminismu a svou roli v něm vysvětlím.

Tedy vysvětluj…

Pro mě osobně je feminismus myšlenkové hnutí, které si klade za cíl v rovině osobní, politické, akademické, duchovní atp. upozornit na nespravedlnost, které se ženám po dlouhá staletí v jednotlivých rovinách více či méně dostávalo. A je zde samozřejmě snaha tuto nespravedlnost napravit. Když se nějaká utiskovaná skupina začne sebeuvědomovat, projeví se to nejdříve většinou její radikalizací. Jak se ale postupně její požadavky daří realizovat, stává se mírnější a sofistikovanější. Také se začne více členit, protože se ukáže, že ne všichni z dané skupiny mají stejné potřeby, že jsou zde různé tendence. Navenek se mohou některé směry jevit až protichůdně. Stejné je to s feminismem. Obvykle se dnešní škatulkování pojí s představou nějakého radikálního postoje bez uvědomění si souvislostí vývoje feministického hnutí a jeho aktuální podoby, resp. konkrétního zařazení dotyčné osoby.

Kdysi jsi byla přesvědčená, že se nikdy nestaneš matkou. Před třemi lety se ti narodil syn, velmi vítaný a velmi milovaný. Jak to přišlo?

Byl to výsledek partnerské krize, ke které došlo po deseti letech soužití. Ukázalo se, že ač jsme oba s manželem vstupovali do svazku s jistotou, že rodičovství nám není souzeno, že k němu nejsme povoláni, po deseti letech došlo ke krizi. Ta otevřela i téma dítě. Manžel, který je jedináček z rozvedené rodiny, si palčivě uvědomil, že bez rodiny, tedy bez dítěte, vztah pro něj postrádá smysl. To mě postavilo před otázku: Proč si celý život myslíš, že nebudeš mít děti? Rok jsem na tuto otázku hledala odpověď. Po absolvování různých terapií, které uspokojivou odpověď nepřinesly, jsem si řekla, pokud děti mít opravdu nemám, mít je nebudu. A tak jsme s manželem dali našemu dítěti šanci. Přišlo okamžitě.

Jak vidíš své někdejší úvahy, že jsi na svět nebyla povolána jako rodič, že tvé úkoly spočívají v jiných sférách, dnes?

Myslím, že jsem intuitivně věděla, že mateřství pro mě bude velmi náročné, a protože jsem vlastně dost líná osoba, chtěla jsem si zřejmě ulehčit život jinou prací...

Jak a v čem ti rodičovství změnilo život? Dozvěděla ses díky němu něco, co jsi o sobě netušila, nepředpokládala?

Obávám se, že mě spíš utvrdilo v tom, co vím: že jsem dost netrpělivá a málo hravá. Pocházím z rodiny, kde se život odpracovával, ne odužíval. Pořád mám před sebou seznam toho, co se "musí" udělat. Mám ráda, když věci odsýpají, když se něco děje, když vidím, co se vykonalo. Tohle všechno s dítětem moc nejde. Resp. ano, ale v jiném časovém horizontu, v jiné dimenzi. Dítě chce svůj čas, mé dítě je navíc velmi hravé, takže když se řekne, jdeme se přebalit, nejdříve oběhne třikrát stůl, zajde si pro hračku, řekne, že chce ven a pak, když vidí, jak se začínám zlobit, řekne: mami, nezlob se. I když na své netrpělivosti už dlouho pracuji, pokroky jsou v této oblasti spíše malé… Život se mi radikálně změnil. Už nepracuji deset až dvanáct hodin denně sedm dní v týdnu, jak jsem byla zvyklá. Ale to je jen vnější pohled. Rodičovství mi nastavilo hlavně vnitřní zrcadlo, což je trošku děsivý pohled. Neustále jsem konfrontována se svou nedokonalostí. Když člověk nemá děti, může si myslet, že má spoustu věcí vyřešených a pod kontrolou. Ale dítě vás denně staví před nepříjemné otázky, na které si musíte odpovědět. Jak jsem četla v jedné knize: matka se nerozhoduje, zda udělá či neudělá chybu, ale zda udělá větší či menší chybu. Já vždy toužila po tom být dokonalá, a teď jsem obnažená ve své nedokonalosti a nemohu si nic nalhávat, protože mé dítě mi hned ukáže, jak na tom jsem. Tak se s tím učím žít, snažím se dělat ty menší chyby a snažím se nezlobit se za ně ani na sebe, ani na druhé.

Nedávno jste z Prahy celá rodina odešli na venkov, což z velké části změnilo váš životní styl a v tvém případě i profesní působení. Šlo mimo jiné o potřebu hladšího kloubení práce a rodičovství?

Syn námi pohnul ve všech možných směrech, takže i místně. Hlavní důvod, proč jsme se stěhovali, bylo to, aby mohl vyběhnout kdykoli ven a nemuseli jsme se o něj bát. Aby byl v čisté přírodě a přirozeně ji poznával. To funguje. Na naši dřívější společensky vytíženou práci to má spíš negativní dopad, protože jsme stranou civilizace. Nejsou zde poblíž ani děti v jeho věku, což znamená, že se synovi snažíme věnovat co nejvíce. Řekla bych dokonce, že práce a rodičovství se zde kloubí spíš hůře, vše je daleko a dostupné jen autem. Spoustu času tudíž trávíme cestováním a ukrajujeme z času buď pro dítě, nebo pro práci. Je možné, že se časem civilizaci zase přiblížíme, nejpozději, až syn začne chodit do školy.

Momentálně se aktivně věnuješ lektorské práci v oblasti zdravého životního stylu a zejména aromaterapii… Vychází tvoje potřeba působit v tomto smyslu na druhé lidi z tvé vlastní zkušenosti?

Myslím, že můj hlavní motor je moje touha sdílet nabyté zkušenosti. Za tu dobu, co se bio-eko stylu, vaření a aromaterapii věnuji, jsem nastřádala docela dost informací, které, jak jsem zjistila, mohou pomoci zorientovat se i jiným. Ráda hledám ty nejjednodušší způsoby, jak zkušenost předat, aby byla pro druhé využitelná v praxi. Vyzkoušela jsem si to už před lety, když jsem napsala příručku Počítač pro ženy, která byla oblíbená a mě to hodně bavilo. Teď radím v jiné oblasti, ale základ je asi pořád stejný: pomoci druhým, kteří se chtějí s danou problematikou seznámit, hnout se z místa, zorientovat se, najít vlastní cestu.

Jaká kapacita ti zbývá pro nakladatelskou činnost? Jak se tvému nakladatelství One Woman Press momentálně daří?

Nakladatelství se po mé rodičovské dovolené, kerá se stala přirozeným předělem v mé práci i v životě, pomalu probouzí. Rozhodla jsem se, že nyní se budu věnovat titulům z oborů, které jsou mi nejbližší: přípravě na porod, aromaterapii a ženám v duchovním světě. Momentálně se dokončují tituly, na kterých se začalo pracovat, když jsem byla těhotná. Loni vyšly dva: nové, opravené vydání poetického románu Vlny od Virginie Woolf, které symbolicky zakončily jednu etapu mého nakladatelství, a Jeskyně ve sněhu, příběh mnišky, ctihodné Tenzin Palmo. Letos jsme dokončili a vydali "bibli" aromaterapie Voňavou lékárnu od britské aromaterapeutky Valerie Worwood. Na tuhle knihu jsem se osobně moc těšila, protože je inspirací jak pro laiky, tak pro profesionály. Má neskutečně široký záběr a seznamuje, jak využít éterické oleje v různých životních situacích a etapách. Poradí, jak o sebe pečovat, jak se léčit doma i na cestách, jak ošetřovat domácí mazlíčky, jak pomocí éterických olejů ochucovat jídla, jak pečovat o zahradu, zkrátka se vším možným. Pro mě to je opravdu "bible", stále v ní hledám inspiraci a rady… No a letos by měly vyjít ještě dvě porodní knihy: nové opravené vydání Zdravého těhotenství, přirozeného porodu od Inge Stadelmann a Duchovní porodnictví od guru porodních asistentek, Iny May Gaskin.

Těšíme se na ně, děkuji za rozhovor!

Více informací na www.owp.cz

Vyšlo v časopise Rodiče 10/2009

Zpět na seznam rozhovorů

 

Blog Evy Labusové

Úvodní stránka

Poradenství

Kontakt

Vzdělávací činnost

Rozhovory

Články

Překlady

Vývoj člověka od narození
k počátkům dospělosti

Na cestě ke spokojenému porodu

Deprese a trauma
v souvislosti s porodem

Mezigenerační přenos v rodičovství: Attachment

Úvahy, postřehy a zkušenosti

Ankety

Web Rodina 21

Spolupráce s médii

Články mé dcery Alžběty

Rady porodních asistentek

Z ordinace pediatra

Hovory o vztazích v ČRo 6

Časopis Děti a my



AZ RODINA.cz
– informační portál
(nejen) pro rodiče
AZRodina

UNIPA

TOPlist

Copyright © 2006-2024 Eva Labusová / Design: Jiří Drozen / Správa webu: Tomáš Weishaupt